Pokus o ‘zprózování’ úvodu té hry, na které zrovna dělám.
Lahvička očních kapek se nevzrušeně válí po stole. Něčí ruka po ní nejistě chňapá. Napotřetí se to povede. Bez dívání to jde těžko, ale Oliver ani na chvíli neodvrátí zrak od obrazovky počítače; když nemusí. Teď ale není zbytí, a tak otevírá lahvičku, roztahuje si oční víčka a kape do levého a potom pravého oka. Jednou rukou si mne oči, zatímco stále otevřené oční kapky letí do rohu stolu, aby tam dělaly společnost krému na ruce a načaté krabici s dvěma sty papírovými kapesníky.
Teď to bude lepší, kde jsem to byl? Pomyslí si Oliver a snaží se navázat na tok myšlenek. Plochý LCD monitor zobrazuje Wikipedii, stránku o historii a chovu Norské lesní kočky. Oliver kočku nemá, ani si ji neplánuje pořídit. V tom se ozve familiární zvuk Facebookové notifikace, whim-whom. Oliver chvíli hledá, který z 32 otevřených tabů v Chromu patří Facebooku. Potom obětuje Norské kočky a adresní řádek přepíše na ‘facebook.com’. Stejně neví, proč si o nich četl. Původně se chtěl jen podívat na otevírací dobu bistra naproti v ulici, to bylo 2 hodiny zpátky.
“Čum na tohle, už o tom víš?!” sděluje nadšená zpráva od kamaráda Jiřina. Je u ní odkaz někam na novinkový portál. Klik. Brutální masakr v nákupním centru! oznamuje titulek. …