Vánoce jsou nejlepší! Dva týdny volna, to je spousta času na vymýšlení kravin. Navíc o Vánocích 2019 to bylo už pár měsíců od chvíle, kdy jsem zabil svůj poslední herní projekt (o tom snad více později). Mezi všemi těmi řízky a mísami s bramborovým salátem tak vzniklo perfektní podhoubí pro klíčení nových nápadů.
A tak začalo vznikat něco, čemu pracovně říkám Austin. Webovka here:
http://Austin.DefinitelyDave.dev/
Tehdy o Vánocích jsem měl ještě v hlavě čerstvě dočtené Sebrané spisy H. P. Lovecrafta a ještě čerstvější sci-fi sérii Vzpomínka na Zemi od Liou Cch’-sin. K tomu jsem hrál tou dobou nedávno vydanou (a notně zabugovanou) tahovou strategii Phoenix Point. Což je po příběhové stránce vlastně Lovecraftian sci-fi.
Na těchto základech se mi začala materializovat nápad na hru. Na začátku byla emoce, kterou jsem chtěl ve hráči vyvolat. Chtěl jsem, aby se hráč cítil jako absolutní badass, a měl upřímnou radost ze způsobu, jakým ve hře bude vytírat s NPCčky podlahu.
Gamedesign
Dyer a Pabodie četli Necronomicon a oba viděli hrůzné snové malby Clarka Ashtona Smithe, jež z onoho textu vycházejí, takže pochopí, že hovořím o Prastarých bytostech, které prý – buďto z žertu, anebo omylem – daly vznik celému pozemskému životu.
H. P. Lovecraft (V horách šílenství)
Představoval jsem si stealth hru sledovanou z top-down pohledu (toto jsem si vypůjčil z Phoenix Point). Hráč by se musel pomocí svého důvtipu proplížit oblastí střeženou NPC. Možnost násilného postupu jsem schválně omezil na minimum. Potud je to celkem ordinary stuff. To zajímavé je, že hráč by měl k dispozici speciální schopnosti. Dokázal by se například teleportovat napříč místností, nebo i přes stěny. Dokázal by se na chvíli vznést nad zem, a díky tomu se pohybovat rychle a neslyšně. A dokázal by dokonce i mást protivníkům hlavy. Uměl by vytvářet iluze a odvádět tak pozornost hlídačů, uměl by zasít strach do jejich hlav a paralyzovat je. A mnohem více.
Přemýšlel jsem, na jaké bázi tyto schopnosti budou. Jestli kouzla nebo pokročilé sci-fi technologie. Chvíli jsem uvažoval, že umožním obojí. Vytvořím frakce, každou s vlastím ability-tree, a nechám hráče k jedné se připojit, větvit podle toho příběh… prostě šílenost 🤦♂️.
Když jsem se vrátil do reality, vzpomněl jsem si na H. P. Lovecrafta a rozhodl se pro určitou formu kosmické černé magie. Díky tomu se mi sám a originálně vyřešil i problém s omezováním speciálních schopností. V dílech tohoto literárního průkopníka totiž každý střet s kosmickými hrůzami hlavního hrdinu něco stojí, většinou kus zdravého rozumu. A mě se nechtělo dělat standardní mana-pool jako z Diabla, ale zároveň nemůžu nechat hráče pro-levitovat celým levelem a všechny NPC vystrašit lusknutím prstu. Využití schopností musí mít váhu, chci hráče přimět používat je jen pokud je to opravdu nutné.
Příběh
Jak vidno, zdroje mé inspirace jsou vážná díla. Lovecraft se sice sem tam za svou krátkou kariéru pokusil o nějaký humor (například povídka Sladká Ermengarda), ale tyhle díla jsem si do jednoho protrpěl. Je důvod, proč se Howardovi říká “mistr hororu” a jeho komediální pokusy se mlčky přechází 😁.
Jenže mě už nebaví dělat hry, které se berou přehnaně vážně. Všechny hry, které jsem dokončil (většinou ještě na základní a střední škole), jsou absurdní komedie. Oproti tomu všechny projekty, které jsem nikdy nedokončil a umřely mi, se braly přehnaně vážně. A já jsem vtipný člověk, alespoň se o to teda snažím.
Proto jsem začal psát příběh o něčem, co znám. Hlavní hrdina, Oliver, je geek furt zalezlý u PC, kde si celé dny píše se svými kamarády a hraje hry. Celý příběh začíná poměrně nevinně, přátelským hecováním. Pak se do toho přimíchá trocha Lovecrafta, trocha Lioua a celé se to samozřejmě začne zamotávat a pro hlavního hrdinu silně srát. A musím říct, že se to píše samo.
Kde jsme teď
Původní plán byl v půlce ledna 2020, nejpozději na konci ledna, mít hratelný prototyp. Jeden level, na kterém se ukáží hlavně základní mechaniky. Jenže to bych nebyl já.
Příběh a gameplay jsou pro mě dost svázané a musí se doplňovat. Myslel jsem, že tyhle dva prvky dokážu oddělit, ale ono to nejde. Jsem prostě posedlý příběhy. Proto jsem postupně začal k základním stealth mechanikám přidávat víc a víc adventurních prvků. Inventář, větvené dialogy, mini-příběhy, nový intro level atd.
Je nutno uznat, že hře to náramně pomohlo. Začíná to být zábavné. Na druhou stranu, je začátek března a já ještě nemám prototyp hotový. A za tři týdny jedu do Brna na Gamer Pie: Level 4, kde si Austina budou moci zahrát lidé z ulice.
Trocha stresu přece nemůže ublížit.
Aktualizace: Gamer Pie byl odložen na říjen. Uvidíme, co do té doby s Austinem bude.